Založit webové stránky nebo eShop

Muzeum ve Slupi

Muzeum československého opevnění: Řopík LO vz. 37, A-160 N

Lehké opevnění vz. 37 (tzv. řopík) bylo vyprojektováno v několika variantách - jako typ A, B, C, D, E, F a G. V případě řopíku VEČ 499 (ŘOP 111/2314) jde o provedení označované jako typ A-160 N (tj. normální odolnosti), která odolávala přímému zásahu granátu do ráže 10 cm ( v zesíleném provedení měla pevnůstka odolávat zásahu granátu do ráže 15 cm). Tento konkrétní objekt je vybaven dvěma zeslabenými střílnami, určenými původně pro objekty typu V, jejichž stěna se střílnou měla menší tloušťku. Osádku popisovaného objektu tvořilo celkem 7 mužů. K obsluze kumometu v každé střelecké místnosti byli určeni dva muži, další dva pomocí periskopů řídili palu a sedmý ve spojovací chodbě obsluhoval ventilátor a střílnu, kryjící vstupní chodbu uzavřenou mříží.

Čelní stěna objektu s tloušťkou 80 cm byla situována směrem k předpokládanému postupu nepřítele a její odolnost zvyšovala kamenná rovnanina hliněný zához, porostlý trávou. Čelní stěna přečnívala přes obrys pevnůstky, tvořila tzv. krycí křídla a chránila ocelolitinové rámy śtřílen, osazené do železobetonových stěn. V týlové stěně se nacházely ventilaní otvory, granátový skluz a vstupní otvor. Vstup uzavírala ocelová mříž, kterou chránila uzaviratelná střílna, určená pro osobní zbraně osádky. Vstupní chodbičku oddělovaly od vnitřku pevnůstky pancéřová dvířka, opatřená střílnou. Těmito dveřmi se vstupovalo do první střelecké místnosti. V odlitku rámu střílny byla upevněna univerzální lafeta pro lehký (vz. 26) nebo těžký kulomet (vz. 37 či vz. 24). Úplná lehká a těžká lafeta l. o. vz. 38 (výrobek České zbrojovky Strakonice), instalovaná nyní v pevnůstce, byla vybavena panoramatickým zařízením pro vedení ztv. zajištěné palby, za snížené viditelnosti nebo tmy. Panoramatické zařízení tvořil pohyblivý náčrt terénu před střílnou a pevné ukazovátko, které kopírovalo pohyb kukimetu upevněném v lafetě. Celé důmyslné zařízení bylo v té době československým patentem. Při osazení střílny těžkým kulometem vz. 37 se použilo vyvažování zbraně závažím na ocelových lankách, vedoucích přes kladky na stropu a stěnách. Úplná lehká a těžká lafeta l. o. vz. 38 pro lehký a těžký kulomet byla schválena a zavedena do výzbroje čs. armády 18. září 1938, takže se do objektů LO do konce září s největší pravděpodobností nedostala.

Zplodiny ze střelby stoupaly do lapače nad střílnou a přetlakem ručního ventilátoru se vyfukovaly ventilačními otvory v týlové stěně a částečně i střílnou. Pod střílnou se obvykle nacházel střelecký stůl vybavený lapačem nábojnic. V každé ze střeleckých místností byl umístěn v ocelové rouře procházející střechou periskop, pomocí kterého se zjišťovala situace v předpolí a hlásily vztažné body pro vedení palby při použití panoramatického náčrtu. Pro sřílny v opevnněí se používaly lehké kulomety brněnské Zbrojovky ZB 26, (vz. 26), těžké kulomety ZB 37 (vz. 37), vybavené těžkou hlavní pro dlouhé palby a nebo původně rakouské kuloomety systému Schwarzlose upravené pro použití v československé armádě a označené jako vz. 7/24. Zásoba munice ráže 7,92 mm Mauser pro dva LK vz. 26 měla dosáhnout počtu 10 000 až 12 000 kusů. Z tohoto počtu mělo být 8 800 kusů s normální střelou vz. 23, 200 kusů červeně svítících vz. 28 a 1 000 kusů průbojných vz. 31. Pro bezprostřední obranu objektu měl sloužit obranný časovaný ruční granát (OČRG) vz. 38 s třívteřinovým zpožděním, který měla obsluha vyhazovat k týlové stěně objektu pomocí granátového skluzu. V roce 1938 jej musel nahradit běžný nárazovým ručním granátem vz. 34, který se ale pro granátový skluz jevil jako nevhodný a málo účinný. Další zbraně v opevnění, sloužící jako osobní zbraně jednotlivce, představovaly pušky Mauser vz. 24, ráže 7,92 mm s bodákem a pistole vz. 22 a vz. 24 ráže 9 mm. Podařilo se dokončit také vývoj kulometné pistole vz. 38, v roce 1938 existovalo několik zkušebních vzorků, ale vlastní zbraň se do objektů opevnění již nedostala. Kulomety se ve střílnách nenacházely stabilně, ale byly osádkou přinášeny.

V podlaze obou střeleckých místností jsou žlábky, které zality vodou sloužily k chlazení kulometných hlavní, rozpálených dlouhými dávkami. Tato úprava se v řopících vyskytovala až od roku 1938. Tam, kde lehká opevnění navazovala na objekty těžkého opevnění, se počítalo do některých pevnůstek se zavedením telefonního vedení. Většinou ale byla signalizace mezi objekty řešena soupravou různobarevných praporků. Časem se jako nejůčinnější ukázala světelná signalizace prováděná svítilnou přes zrcátka periskopu. Takto vysílané signály byly dobře čitelné i za plného světla. V některých řopících se nacházela pro účely signalizace a osvětlování předpolní raketová pistole vz. 30 vybavená 40 raketami z toho 20 býlími, 10 červenými a 10 zelenými. Pravdou však zůstává, že v pohnutých dnech roku 1938 již nezbývalo mnoho času na úplné vybavení pevnůstek, které sestávalo miniumálně ze šedesáti položek. Na mnohých úsecích našeho opevnění chyběly i lafety pro zajištěnou střelbu.

Muzejní objekt LO, který je rekonstruován postupně od roku 1999, se nachází na soukromém pozemku. Zde si návštěvník může prohlédnout také postavení težkého kulometu proti letadlům. V okopu bývá na protiletadlovém kůlu osazen těžký kulomet vz. 7/24 a v nedaleké nástavbě je umístěna expozice věnovaná ipevňování jižní Moravy.

Inforamce o otevření muzea může návštěvník nalézt na internetové adrese: www.volny.cz/nezradime.

(Publikováno: Čs. opevnění ve Slupi u Znojma, Pavel Andrýsek, 2008)

 

                 

                      2007                                                                                                                           2010

 

Foto: Řezníček Petr

TOPlist